Změna klimatu je aktuálně jeden z největších problémů a obsahuje mnoho zde zmíněných témat. Pokud se nebude řešit, bude mít lidstvo v budoucnu velký problém. V následujícím článku najdete mnoho informací, vyvrátíme mnoho mýtů o klimatické změně a představíme plán jak se s tímto problémem popasovat.

V čem spočívá problém?

Vědci už dokázali, že každé historické vymírání provázela změna klimatu. Vlivem přirozené změny klimatu se vždy měnila teplota, vlhkost, tlak a další parametry ovlivňující život na Zemi.   

Od průmyslové revoluce a hlavně pak od druhé světové války ale způsobuje neporovnatelně rychlejší a zásadnější změnu klimatu člověk. V našem případě se jedná o vypouštění skleníkových plynů do ovzduší, a to především oxidu uhličitého a metanu. Tím se zvyšuje tzv. skleníkový efekt a planeta se otepluje. V důsledku tohoto oteplení vznikají další problémy, například tají grónské ledovce, což zpomaluje Golfský proud. Pokud by se zastavil úplně, nastane tady doba ledová a počasí si začne dělat úplně co chce. Samotnou planetu naše jednání nezničí.  Je ale pravděpodobné, že pokud budeme klima na Zemi měnit dál tímhle tempem, tak bude mít lidstvo už za několik generací velké problémy přežít. Je potřeba s tím něco dělat už teď, pokud se nechceme dívat, jak my sami a hlavně pak naše děti v důsledku našeho jednání trpí. Jak na tento zákeřný problém vyzrát uvidíte níže.

Mitigace (zmírňování) změny klimatu

Mitigace (zmírňování) změny klimatu vlastně znamená vypouštět méně skleníkových plynů (hlavně oxidu uhličitého a metanu) do ovzduší. To je obrovský úkol. Vlastně všichni lidé na světě musí nějak změnit svůj způsob chování. 

V první řadě nesmíme zhoršovat už tak špatnou situaci. To znamená například nekácet lesy, které pohlcují oxid uhličitý a změnu klimatu tím zpomalují. Pro představu Brazílie, na jejímž území leží většina největšího deštného pralesa na světě (Amazonie), má jednu z nejhorších bilancí skleníkových plynů vůbec, protože se tam lesy masivně kácí. 

Dále musíme samozřejmě zabránit dalšímu vypouštění oxidu uhličitého. To nepůjde jinak, než obrátit svůj život naruby – používat hlavně obnovitelné zdroje energie (např. stavět solární nebo větrné elektrárny a nahradit tak třeba uhelné), jezdit vlakem, lodí nebo elektromobilem a nahradit tak auta se spalovacími motory, místo průmyslu založeného na uhlí třeba vyrábět baterie na ukládání energie, atd. Zároveň potřebujeme mnoho dalších vynálezů a technologií, které pomohou emise snížit. 

Musíme jednat rychle, abychom klima na planetě udrželi do té míry, že se na něj zvládneme adaptovat. 

Mnoho zemí už vyhlásilo, že budou do nějakého roku klimaticky neutrální. Evropská unie šla příkladem a řekla, že do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů minimálně o 55% (v porovnání s rokem 1990) a že bude do roku 2050 klimaticky neutrální (bude vypouštět maximálně tolik skleníkových plynů, kolik jich zvládne pohltit). Postupně se přidávají další země jako Japonsko nebo Jižní Korea, ale v poslední době i Spojené státy americké a dokonce i Čína. 

Adaptace na změnu klimatu

O mitigaci na změnu klimatu se mluví už dost dlouho. Neméně a možná i důležitější je však adaptace (přizpůsobení se) změně klimatu. Jde o to, že i kdyby se teď hned jako mávnutím kouzelného proutku přestaly vypouštět všechny emise, tak by se klima stejně měnilo, protože např. molekuly oxidu uhličitého zůstávají v atmosféře až sto let. Proto je každopádně nutné, abychom se dokázali změně klimatu přizpůsobit. 

Dobrým příkladem jde opět Evropská unie, která už má rozvinutý Adaptační plán a začíná s jeho realizací. Na tomto plánu se podíleli stovky vědců a odborníků. Proto zkusím tento plán krátce představit. Podobné plány by měly v nejbližší době vznikat po celém světě.

Adaptace musí být chytrá, systematická, rychlá a mezinárodní.

Chytrá adaptace

Aby byla adaptace účinná, musí být efektivní. Aby byla efektivní, musí se vědět, jak na to. Na vědu v oblasti mitigace se dává jen asi zlomek peněz, které by byly potřeba. Na vědu v oblasti adaptace se nedává skoro nic. To je potřeba změnit a pořádně vyzkoumat efektivní řešení v oblasti adaptace. Také se musíme naučit vyčíslit v penězích dopady našeho jednání na změnu klimatu. 

Musíme zlepšit a dát k dispozici farmářům kvalitní předpověď počasí i modely vývoje klimatu v budoucnu. Ve chvíli, kdy to budeme mít vymyšlené, musíme to zrealizovat, a to ve všech oblastech – například dát farmářům přístup k nejmodernějším vyšlechtěným plodinám odolným na změnu klimatu. 

Složitější je to v případě zdraví – například velká města v Jižní Americe se stavěla ve vysoké nadmořské výšce, aby tam nevyletěl malarický komár. Klima se ale změnilo a vznikají tam obrovské epidemie. 

Zkrátka musíme vymyslet, jak se máme adaptovat a následně to uskutečnit, a to i na státní úrovni.

Systematická adaptace

Náklady na adaptaci se musí začlenit do všech rozpočtů: osobních, obecních i státních. Přesně dané peníze se musí přesně a efektivně používat na konkrétní věci.

Někteří lidé se musí přeučit na jinou práci, protože jejich původní už není kvůli změně klimatu možná (horníci, oceláři, atd.). 

Systematicky je třeba také chránit napřiklad rašeliniště či mokřady, aby zadržovaly co nejvíce vody. V městech od začátku plánovat, kde se vysadí zeleň a kde se vytvoří zelené střechy, což zase zmírní vlny horka. Přirozené vodní plochy v krajině mohou chránit nejen proti povodním, ale sloužit i ke koupání a k ochraně biodiverzity.

Je potřeba dělat opatření blízká přírodě a systematicky je zavádět (raději zadržovat vodu v krajině, než stavět protipovodňové hráze).   

Rychlá adaptace

Čas hraje proti nám. Na rozdíl třeba od covidu, který snad brzy vyřešíme, neexistuje na změnu klimatu žádné očkování a musíme tedy na řešení rychle přijít a uskutečnit je. 

Například Evropská unie si stanovila, že do roku 2050 bude nejen klimaticky neutrální, ale i odolná vůči následkům změny klimatu. To znamená přemýšlet i hodně do budoucna. Například dnes sázet takové stromy, které budou podle modelů vývoje klimatu prosperovat i za padesát let, kdy budou dospělé. 

Důležité je i pojištění, například farmářů proti suchu a neúrodě, domů proti povodním, atd. 

Všechna opatření je třeba zavádět co možná nejrychleji a nejefektivněji. 

Mezinárodní adaptace

Státy musí své adaptační strategie propojit. Musí se od sebe navzájem poučit a pomáhat si. Pokud například nezvládneme u nás zadržovat vodu v krajině, bude mít povodňová vlna v Labi takovou sílu, že žádná opatření již Německu příliš nepomohou. 

Pokud se dále zhorší sucha v některých částech Afriky nebo Blízkého východu a propukne tam hladomor, rychle se zvýší počet migrantů, kteří se budou chtít dostat do Evropy. Je tedy lepší udělat vše proto, aby se lidé přizpůsobili změně klimatu tam, kde žijí.  

Důležitá bude i mezinárodní spolupráce pro zmírnění následků změny klimatu na lidský organismus (vlny horka/mrazů, rychlé změny tlaku, (staro)nové nemoci, atd.).

autor: Jakub Nekvasil