Pravěcí lidé brali zvířata jako zdroj obživy a později pracovní síly, nikdy však nezpůsobili žádnému druhu příliš velkou ztrátu a už vůbec ne vyhynutí. My jsme se však od tohoto přístupu do značné míry vzdálili – často ne schválně, ale přece zabíjíme svým jednáním živočichy a někdy i celé druhy. Tím narušujeme mnoho ekosystémů. Činností, kterými lidé narušují přirozené prostředí zvířat, je mnoho. Kácíme lesy a vyháníme tak živočichy z lesů a ničíme tamější půdní ekosystém. Ptal se jich někdo, zda mají kam jít? Ne, člověk se neptá. Zvířata umírají na pařezovém poli mrtvého lesa na hlad. Svinstva, která vypouštíme do řek a která pak stékají do moře, jsou neslýchaná: mikroplasty, chemikálie z praní, pesticidy, atd. Proč se musíme dívat na těla mrtvých ryb plavajících břichem nahoru? Vidíme to každý, víme to, a přesto v tom pokračujeme. V oceánech končí ročně 12 tisíc tun odpadů! Na hladině se tvoří odpadkové ostrovy a na dně silné vrstvy odpadů. Pro mnoho živočichů to znamená konec. Želvy polykají igelitové sáčky v domnění, že to jsou medúzy a následně se dusí! Proč! Stačí málo. Musíme změnit náš přístup a začít se chovat k životnímu prostředí a tím i k živočichům ohleduplně. My jsme zvířata využívali, bez nich bychom nebyli ani my. Teď je řada na nás, abychom je chránili před svými vlastními činy.